Okolí

I když třeba patříte mezi Čechy, navíc důsledné obdivovatele národních tradic a romantiky, ochotné hodiny procházet řipská úbočí, hledajíce ozvěny dávných pověstí, přeci jen vám asi prohlídka památné hory i s příslušenstvím nezabere více než den (ti rychlejší to zvládnou i za hodinku). Pokud ovšem nechcete hned zas uniknout z tohoto mlékem a medem vlhnoucího kraje (nebojte se, Kosmas trochu přeháněl, takže nehrozí, že byste se upatlali) někam do ruchu velkoměsta, maloměsta či rodné vísky; zkrátka pokud jste nakloněni tomu, strávit v okolí ještě nějakou tu chvilku, jistě se vám to vyplatí. Podřipsko skrývá slušnou řádku atrakcí, i když všechny nemusí být patrné na první pohled z některé z řipských vyhlídek, tak jako hrad Hazmburk, tyčící se nepřehlédnutelně na západní straně.

U paty hory

Přímo u kořenů hory vyrůstá několik vesniček, které vás možná nalákají spíše pověstmi, jež se k nim vztahují, než významnými památkami. Pokud si ale chcete trochu odlehčit rustikální idylou, můžete navštívit třeba vesnici Kleneč, která je podle českého kronikáře Hájka z Libočan nejstarší vesnicí v Čechách, neboť ji založil a svůj dům zde kázal postavit sám praotec Čech. Pojmenoval ji prý podle svého syna Kleně. Krom toho za humny roste velmi vzácný hvozdík písečný – o jeho souvislosti s Čechem se ovšem Hájek nezmiňuje.

Zato se zmiňuje o obci Ctineves, která údajně svůj název odvozuje od cti, které se jí dostalo, když zde byl praotec Čech pohřben. Český vlastenec Bohuslav Balbín zase uvádí, že pramen Hamlouf, který vyvěrá na kraji obce, vyrazil ze země poté, co praotec do země vrazil prut. Pokud nevěříte pověstem, můžete si prohlédnout místní barokní kostelík.

Roudnice nad Labem

Metropolí Podřipska je staroslavná Roudnice nad Labem – toto město proto zřejmě zvolí nejeden poutník či turista za svou základnu. Pokud je to i váš případ, je pro začátek jistě dobré si prohlédnout, co máte pod nosem. Nejprve se můžete pokochat pohledem z výše; a to buď ze starobylé hlásky ve středu města nebo z funkcionalistické rozhledny, která se tyčí na kopci (je odtud vidět i hora Říp, ale výhled trochu kazí nově postavené domky na jižním kraji města). Pokud vaše představa o zdejším kraji splývá s nudnou rovinou, možná budete překvapeni, že Roudnice se téměř celá nachází ve svahu nad řekou. To dává městu zajímavý reliéf, lahodící oku poutníkově, ale méně již jeho nohám.

Pokud chcete naopak začít odzdola, můžete se nejdříve projít nad burácejícím labským jezem po mostě, jehož kamenné základy ze 14. století patří k nejstarším v Čechách. Kousek nad mostem se tyčí barokní zámek, který budete bohužel nejspíš moci prozkoumat jen zvenčí – tedy pokud se nehodláte stát studenty vojenské konzervatoře, která sídlí v jeho zdech. Můžete ale nahlédnout do bývalé zámecké jízdárny, kde je dnes galerie moderního českého umění, nebo do podřipského muzea, abyste se trochu poučili o zdejším kraji, než se sami vydáte na jeho průzkum. Z několika zdejších kostelů jistě stojí za zmínku původně gotický chrám Narození Panny Marie, později přestavený ve stylu barokní gotiky, a přilehlý augustiniánský klášter. U kostela vyvěrá rudný pramen, který dal údajně Roudnici jméno. A pokud vám to nepřijde jako nešťastná tečka, můžete prohlídku zakončit třeba starým židovským hřbitovem.

Zámky v Poohří

Necháte-li se zlákat vzdálenou siluetou hradu Hazmburku a vyrazíte západním směrem, určitě se zastavte v kraji kolem dolního toku řeky Ohře, kde se rozkládá přírodní park Dolní Poohří. Procházku lužním lesem podél spletitých meandrů řeky můžete proložit návštěvou místních zámků: zámky Dolního Poohří jsou takovou malou českou variantou francouzských zámků na Loiře. Z Doksan do Libochovic je to po červené šestnáct kilometrů, ale pokud nechcete krásnou přírodou jen proklusat a toužíte zároveň stihnout i prohlídku památek, je možná prozřetelnější si výlet rozdělit do více dnů. Myslete také na to, že pokud se procházka protáhne do večerních hodin, vážky kroužící nad vodami vystřídají nenasytní komáři, kteří nejsou ani zdaleka tak fotogeničtí.

Budyňský zámek před sto lety – dnes je již krásně opraven. ilustrace: Karel Liebscher (Čechy – Díl IV. Polabí, J. Otto, v Praze 1892)

Začnete-li z dolního (severního) konce, budou vaší první zastávkou Doksany (zhruba 7 km od Roudnice nad Labem). Nachází se tu především nádherný barokně přestavěný kostel Narození panny Marie a premonstrátský klášter. Hned na protějším břehu se rozkládají Brozany nad Ohří, kde můžete navštívit renesanční tvrz. Potom se možná vydáte přes Ostrov svatého Klimenta dál proti proudu (provázeni snad křikem havranů, jichž je tu bezpočet). Přibližně na osmém kilometru cesty leží Budyně nad Ohří: i tady si můžete prohlédnout zdejší vodní hrad s alchymickou dílnou, vycpaným drakem a trpaslíkem Kvasničkou. Pokud ještě nemáte dost, pokračujte Budyňským lesem podél Malé Ohře do Kostelce nad Ohří, kde sice nemají zámek ani hrad, ale zato Dientzenhoferovský barokní kostel. Nejlepší ovšem, jak se říká, nakonec: v Libochovicích vás uvítá krásný barokní zámek, zrcadlící se za slunečného počasí ve vodách řeky Ohře. Když si prohlédnete reliéfy mořských oblud, můžete pak ztišit svou duši v nádherném zámeckém parku. A jestli to nestačí, lze také opustit údolní nivy a pokračovat dál po červené, vzhůru k hradu Hazmburku.

Hazmburk

Do dalekého kraje viditelná zřícenina hradu se tyčí na holém čedičovém suku (na tom, co zbylo z pradávné sopky) a na rozdíl od stromovím porostlého Řípu je zde výhled kol dokola do širého kraje. Výhled si můžete ještě vylepšit výstupem na Bílou věž (hrad má dvě vysoké věže a hádejte, jak se jmenuje ta druhá) – vidět je krásně i památná hora, dlící na východě zpravidla v lehkém mlžném oparu. Když by (dejme tomu) praotec Čech minul Říp a pokračoval dál na západ, mohl naši vlast omrknout třeba právě z Hazmburku. Že tak neučinil, usadili se zde místo Čechů Lučané (tedy alespoň podle „tak řečeného“ Dalimila), kteří pak vedli luckou válku proti českému knížeti Neklanovi.

Lázně, kamenné hlavy a trocha mystiky

Kamenné hlavy nedaleko vsi Želiz u Liběchova.ilustrace: Karel Liebscher (Čechy – Díl IV. Polabí, J. Otto, v Praze 1892)

Pokud vám snad nestačilo výše uvedené a dosud nejste nasyceni tímto krajem, můžete navštívit například Mšené – lázně a dát si tu jodovou koupel, nebo zaměřit svou pozornou dále na východ a nedaleko Liběchova si prohlédnout obří kamenné hlavy vytesané do skály, případně zblízka poznat homole Českého středohoří, které jste možná předtím počítali ze severozápadní řipské vyhlídky, a podívat se do malebných Litoměřic či ještě dál. Naproti Řípu na pravém břehu Labe můžete vylézt na kopec Sovice, což je prý ona hora, na kterou ve skutečnosti vystoupil praotec Čech – alespoň to tvrdí obyvatelé přilehlé vísky Vetlá. A nelitujete-li zajížďky kvůli troše mystiky, vydejte se do míst, která při pohledu z Řípu splývají v mlhavém oparu na jihozápadě: do Panenského Týnce s nedostaveným torzem chrámu, který prý sálá léčivou energií, a na pole za vsí Klobuky, kde se tyčí menhir, postupující s každým klekáním o zrnko písku. Ale to už je jiná pohádka...